Jak na koně - Radka Polcerová

Odpovědi na nejčastěji pokládané otázky

Jakou máte zkušenost s přirozenou komunikací mezi člověkem a koněm?

Dlouholetou, přináší to výsledky. Tato metoda klade větší nároky na člověka než na koně.

Na čem nejvíce podle Vás záleží při práci s koňmi?

Na vybudování vyváženého vztahu mezi respektem a důvěrou mezi člověkem a koněm.
Na všech seminářích stále opakuji, že respekt NENÍ strach a důvěru koně si lze pouze zasloužit!

Jaký má praktický dopad metoda, kterou učíte?

Kůň nedělá věci, které si nepřejete a ty které si přejete dělá ochotně.

Na jaký druh jezdců je zaměřen Váš trénink?

Trénuji koně westernové i anglii. Metoda je aplikovatelná pro sportovce, hoby jezdce a zároveň slouží jako preventivní rehabilitace koně. Přicházím do styku se sportovci, kteří jsou v jezdectví daleko, mají mnoho zkušeností, jsou výborní jezdci, ale občas se dostanou ve výcviku do bodu, který jakoby nelze překlenout. Takovým lidem pomáhám najít chybu, která způsobuje, že trénink nepostupuje tak, jak by si přáli. Pracuji zejména ze země, někdy je potřeba pracovat i ze sedla. Koně i člověka naučím 6 základních cviků, které následně požívám ke korekci chyby, která nastala. Vzhledem k tomu, že takoví lidé mají disciplínu, jsou zvyklí cílevědomě pracovat, jsou výsledky společné práce až překvapující. Kůň se vrací do plného tréninku během relativně krátké doby. Pracuji ráda i s tzv. hoby jezdci a pomáhám jim najít řešení toho, s čím si neví rady.
Velmi ráda používám základní soubor cviků i preventivně pro rehabilitaci koně.

Jak se naučené dovednosti z Vašeho tréninku projevují v praxi?

Výsledkem této metody je spolupracující kůň, který má důvěru v člověka, který s ním pracuje
a stejný díl respektu vůči němu (a naopak člověk v koně).
Tyto kvality se projevují v "ovládání - manipulaci s koněm ze země": přicházení na gesto ve volnosti např. ve výběhu, v boxe, při čištění, zvedání nohou, ošetřování veterinářem, při mnoha úkonech
i bez uspání, při vodění, či manipulaci s koněm ve stříkacím boxe.
Dále například při sedlání a uždění nejen v boxe, ale i v terénu, v prostředí závodiště apod).

Ze sedla se dovednosti projeví v ochotě koně nechat nastoupit jezdce z obou stran, nechá jezdce
v klidu nasednout a pak se teprve rozejde, kůň zvládá kontrolovaněji a tím bezpečněji stresové situace, které jinak přirozeně řeší útěkem, leknutím, uskočením či vyhazováním.
Naučené dovednosti se v praxi dále projeví např. při nakládání do vozíku, kůň nemá problém nastupovat vpravo, vlevo, sám, či s druhým koněm jako první nebo jako druhý apod.

Kůň respektuje a důvěřuje člověku, který tak získává možnost v daleko větší míře rozhodovat (při zachování bezpečnosti), co se v dané situaci bude dít (jízda po kraji vozovky, bezpečnější zvládnutí zvukové či zrakové překážky, přechod přes lávku, čtyřkolky v lese apod.

Ve sportu (parkury, drezura, western, distanční ježdění-vytrvalost, aj) se dá obecně říci, že člověk nedosahuje pokroku ve výcviku koně, zejména proto, že byla opomenuta "nějaká" věc v základním výcviku (kůň velmi dobře připravený na závody nepředvede ani 50% toho, co umí, popřípadě ani nenastoupí do vozíku, aby na závody mohl odjet).
Jezdec tyto základní cviky přeskočí, protože si s nimi neví rady, nepřikládá jim důležitost nebo prostě jednoduše pospíchá. Správným použitím této metody, resp. dodržením zásad, správnou mírou respektu a důvěry, trpělivosti a načasováním lze dosáhnout toho, že má kůň možnost plně využít svůj přirozený potenciál (temperament, množství energie, která je namířena do výkonu, předvedení cviku apod.) v daném sportu.

Jaký dopad má tato metoda na člověka?

Člověk, který se rozhodne systematicky pracovat touto metodou sám ve svém životě i mimo "koňský svět" zaznamenává úspěchy v podobě své vlastní vyrovnanosti, soustředěnosti, rovnováhy, pozorovacích schopností, komunikace, disciplíny, trpělivosti, úcty, rozhodnosti, překonání strachů
a obav, a získání větší sebedůvěry.

Vezmete do tréninku každého?

Než začínám spolupracovat s jezdcem a vezmu do tréninku koně, je třeba projít 4 základními body:

1. Přeji si slyšet, čeho chce daný člověk se svým koněm dosáhnout, co by od naší spolupráce očekával, co chce změnit, popřípadě naučit či odnaučit.

2. Zhodnotím možnosti koně vyhovět jezdci s jeho požadavky. Vezmu si koně do kruhové ohrady na 20 – 60 minut a podle reakcí koně vyhodnotím, jak je s ním zacházeno. Pozoruji jeho schopnosti, rychlost vnímání, ochotu spolupráce, typ dané osobnosti koně.

3. Vyzkouším připravenost jezdce, zda je schopen přijmout tuto metodu. Zda si uvědomuje,
že nepůjde jen o to, naučit koně určitým cvikům, ale o aktivní přístup ze strany člověka, který je důležitým článkem v dosažení požadované změny. Vysvětlím mu, že některé své návyky bude muset změnit, že půjde o důsledné opakování pohybů, které je třeba, aby se naučil, o disciplínu.

Jinými slovy, že nelze klást nároky jen na koně, ale i na sebe. U člověka, ať už při jeho pohybech na zemi nebo v sedle, si všímám jeho pohybových schopností, koordinace pohybu, rychlosti jeho vnímání, soustředěnosti a jeho schopnosti pozorovat a následně zopakovat. Poznávám jaký je, abych mu metodu mohla co nejlépe předat.

4. Pokud se domluíme na spolupráci, předvedu danému člověku cviky s koněm a zadám první úkol, který má zvládnout do příštího tréninku.

Co přesně děláte, jak trénujete?

1. Držím se pravidel (uvedu vždy jeden příklad, ale je jich mnohem víc). „Vždy když přicházím ke koni, počkám, až se otočí hlavou ke mně, popřípadě ho přivedu cvikem do této pozice“. Pokud nespolupracuje, zkontroluji své působení a pak teprve hodnotím, proč se tak chová.

2. Naučím koně i člověka základní cviky ze země. Kůň cviky provádí, jezdec se učí, jak působit,
aby mu kůň rozuměl a komunikoval s ním, mnohdy úplně opačně než doposud prováděl.
Od naučených základních cviků se odvíjí další spolupráce, neboť k těmto cvikům se vracím vždy, když vyvstane někde "problém". Je třeba pochopit, že kůň se učí z uvolnění, ne z tlaku.

Tak například pokud kůň cuká nohou při čistění kopyta a několikrát se mu povede nohu "vyškubnout" ve chvíli, kdy člověk nohu neudržel, tedy v tlaku, rozhodně nelze očekávat, že kůň ví, co se od něj žádá. Mohu stále opakovat „dej nohu nebo drž nohu“, ale k vzájemné komunikaci nedojde. Nepomůže mi ani, když na něj budu křičet a nadávat mu, nic ho to nenaučí. Pokud zvolím správnou komunikaci, které kůň rozumí, dosáhnu brzy výsledků. V tomto případě se vracím ke cviku „zvedání nohou na provaze“, ( techniku je nutno vidět a naučit se jí). Správný efekt nastane až tehdy, kdy se člověk naučí povolit tlak ve správném momentu, správně načasuje působení a dobu trvání cviku a práci vždy ukončí alespoň s minimálním pokrokem.

Postupnou prací intervaly spolupráce prodlužuje, až kůň pochopí, co se od něj očekává.
Tímto způsobem lze odnaučit koně i člověka "bojovat tlakem" například při podávání nohou.
Takto se postupuje nejen s mladými koňmi, ale i s koněm, který ochotně dával nohy celých deset let a NAJEDNOU je přestal dávat.

3. Základní cviky opakuji pořád stejně, neměním je, jen zdokonaluji. Na základě provedeného konkrétního cviku lze určit, zda má kůň problém s důvěrou v člověka nebo naopak, s respektem vůči němu. Dokud nenastane vyváženost mezi důvěrou a respektem, nedá se říci, že správně komunikuji se svým čtyřnohým přítelem. Pokud dojdu v tréninku k bodu, kdy mi kůň přestává důvěřovat, nebo mě nerespektuje, v první řadě hledám chybu u sebe a učím i jezdce stejnému návyku.
Jedním ze způsobů, jak navrátit důvěru koně v člověka, je strávit s ním čas mimo trénink.
Pobýt s ním na výběhu, v kruhovce, kdy od něj nechci práci, naopak se soustředím na úpravu povrchu kruhovky nebo úklid výběhu. Kůň má v rámci společného prostoru možnost volného pohybu a mým úkolem je jen neprošvihnout okamžik, kdy se kůň odhodlá prověřit svou důvěru v člověka. Pak je třeba, aby člověk v pravý moment správně zareagoval. Pokud kůň ve volnosti ke mně přijde a já pracuji na důvěře, pak ho rozhodně hned nebudu chytat za ohlávku, nebudu mu hned z kapsy dávat pamlsky apod.
Pokud hned zase odejde, neověřuje to jeho důvěru ve mě, jen, že "ten objekt" je pro něho něčím zajímavý. Teprve až když kůň přijde a neodchází ode mě, následuje můj pohyb bez vodítka, provazu, udidla či pamlsku, dá se mluvit o důvěře.
Pokud kůň neakceptuje můj prostor, stále do něho proniká, strká do mě, vytlačuje mě, necouvne přede mnou, nemá vůči mně respekt.
Existuje na to postup, cviky, ale také záleží na důslednosti daného člověka na jeho stále stejných přesných, jasných pohybech i na jeho celkové osobnosti. Respekt si nelze vynutit, ten je možné si jen zasloužit.

4. Dodržuji pořadí. Nejdřív je třeba se naučit smysluplně komunikovat s koněm ze země,
pak si můžu sednout do sedla a na základně stejných principů působit na koně ze sedla.

5. Uvědomuji si, že cesta vede tam i zpět. Když kůň nerozumí, co po něm chci ze sedla, vracím se ke stejnému cviku ze země, popřípadě až k základnímu cviku, ze kterého vyučovaný cvik vychází.

6. Počkám, až kůň i jezdec cvik pochopí, teprve pak mohu požadovat opakování cviku.
Tedy nedriluji něco, čemu kůň pořádně nerozumí. Koneckonců u jezdce jde o to samé, pokud jezdec neví, co vlastně má udělat, nemá smysl stále opakovat např. proveď cvik „dovnitř záď“.

7. Za ochotnou spolupráci dám odměnu. Nepoužívám pamlsky, odměnou je volný pohyb, povolení otěží, chvíle zastavení bez práce, velký kruh místo malého apod.

8. Každý trénink se snažím přizpůsobit možnostem, rozpoložení, kondici a náladě koně i jezdce.
Při rozvržení tréninku hledám střední cestu i za cenu, že se plán časově posune.
U člověka jde o rozhovor, jak se mu práce s koněm vede. U koně jde o zhodnocení jeho celkového rozpoložení pro daný trénink. Pozoruji jeho reakce, zda jsou pomalé či rychlé, soustředěné nebo uspěchané, porovnávám s minulými tréninky jeho lekavost a reakce na hlasové a zrakové překážky, ochotu spolupráce, fyzickou a psychickou kondici.

9. Přizpůsobuji se individualitě a dosaženého stupně dovednosti koně i jezdce. Trénink by měl být pro jezdce i koně přínosný, neměl by jim ubližovat, ale motivovat je k další práci

10. Pokud nastane v tréninku „problém“, hledám jeho příčinu. Chyby vznikají z různých příčin, nespravedlivou reakcí, změnou v managementu koně nebo změnou ve stádu, které je ohraničeno malou ohradou a omezuje přirozené reakce koně.

Dalo by se říci, že postupuji v tréninku podle předem stanoveného plánu, který dodržuji.
Časový plán upravuji v průběhu tréninku, podle toho jak to dané dvojici jde. Pokud to situace vyžaduje a vracíme se zpět, není třeba litovat toho, že se zdržíme, protože později se nám to vyplatí. Každý člověk potřebuje k tomu, aby udělal pokrok, svůj čas.

Dostala se k Vám za dobu, co trénujete kritika Vaší osoby?

Ano, někteří o mě tvrdí, že jsem přísná. Upřímně si přeji pro každého člověka i koně najít rovinu vzájemného souladu. Tréninky nejsou jen o přísnosti, učím tak, aby bylo dostatek času pochopit
a zažít nové věci a neznamená to, že bychom se občas v tréninku nemohli společně zasmát.